Vďaka partnerstvu so slovenským centrom Euroguidance Prinášame úryvok článku “Kariérové poradenství pro sociální spravedlnost” (Tristram Hooley, Ronald G. Sultana), ktoré vyšlo v časopise Kariérové poradenstvo v teórii a praxi (Ročník 6, číslo 11, 2017):

V posledních letech došlo k exponenciálnímu nárůstu sociálních nespravedlností a rozdílů. Současné ekonomické síly tuto situaci ještě zhoršují a u mnoha strategií zaměřených na sociální inkluzi a soudržnost byla prokázána jejich neúčinnost při vytváření demokratické, participativní a inkluzivní společnosti, v níž je dán prostor všem hlasům… IAEVG, jakožto největší světové poradenské sdružení, apeluje na poskytovatele, praktiky, akademiky a tvůrce strategií, aby zvýšili své úsilí zaměřené na přijetí sociální spravedlnosti coby klíčové hodnoty, jíž se budou řídit jejich postupy.

IAEVG (2013)

Díky nedávné výzvě Mezinárodní asociace pro vzdělávací a kariérové poradenství, aby byla „sociální spravedlnost” chápána jako klíčová hodnota oblasti kariérového poradenství, se dostalo určitého uznání proudu, který se v dané oblasti vyskytoval od samého počátku (Furbish, 2015). Mnoho autorů v tomto vydání staví svou diskuzi k tématu sociální spravedlnosti do vztahu nejen s prohlášením IAEVG, ale také se skutečností, že celá tato oblast už překonala starosti o sociální reformu. Plant a Kjærgård se ve svém příspěvku do tohoto vydání zabývají původem kariérového poradenství, přičemž si všímají toho, že se objevilo jako progresivní reakce na období rychlých sociálních změn. Uvádějí, že pokrokáři, jako například Frank Parsons, zdůraznili sociální reakce na sociální problémy a do středu všeho situovali novou aktivitu profesního poradenství. Poradenství mělo pomoci jednotlivcům najít jejich cestu, když se stěhovali z venkova do měst, ale plnilo rovněž sociální a politickou funkci.

Svět na počátku jednadvacátého století je na jednu stranu podobný světu, do něhož Parsons zavedl profesní poradenství, na druhou stranu se od něj liší. Je snadné zaměřit se na rozdíly mezi naším a Parsonsovým světem a identifikovat, tak jak to ve svém příspěvku do tohoto vydání dělá Staunton, růst nových technologií, který by byl pro Parsonse nepředstavitelný. Takové technologické posuny se kombinují s novými sociálními a politickými formacemi a společně transformují instituce a vytvářejí nové souvislosti pro jednotlivce při budování kariéry, ale také nové souvislosti, v nichž působí kariérové poradenství. Jak ve svém článku argumentují Rooney a Rawlinson, tyto změny vedly k politické ekonomii neoliberalismu, v jejímž rámci jsou cíle všech institucí (včetně státu, univerzity a kariérového poradenství) zasazeny do rámce služby potřebám kapitálu a korporaci.

Nicméně pokud se zaměřujeme na rozdíly mezi počátkem jednadvacátého století a počátkem dvacátého století, může snadno dojít k zastínění skutečnosti, že mnoho problémů, s nimiž se Parsons setkával, stále trvá, nebo se opět vrátily. Chudoba, nerovnost, změny v povaze a místa výkonu práce, nedostatečná sociální mobilita a nárůst geografické mobility, to vše jsou i dnes sociální, politická a ekonomická témata, s nimiž musí kariérové poradenství jednadvacátého století pracovat stejně jako pokrokáři, kteří dali celé oblasti vzniknout. Přinejmenším se bude mnoho těchto problémů zintenzivňovat vzhledem k tomu, že pomyslné nůžky mezi těmi, co mají, a těmi, co nemají, měřené pomocí široké škály ukazatelů, se v Evropě a v USA od 18. století rozevřely, a očekává se další prohlubování tohoto rozdílu, jak ve své známé práci souhrnně poukázal Piketty (2014).

Dnes se stejně jako tehdy zdá, že život není spravedlivý a že sliby meritokracie zůstávají pro mnohé lidí poněkud iluzorní (McNamee a Miller, 2004). Příběh vaší kariéry není přímým důsledkem vaší psychologie, vaší inteligence, vašich vlastností nebo vašeho úsilí. Ani nemáme všichni možnost zcela „psát příběh své vlastní kariéry” nebo „utvářet svůj život“, jak tvrdí někteří lidé působící v kariérové oblasti. Jak v příspěvku do tohoto vydání argumentují da Silva, Paiva a Ribeiro, podobné pokusy dát jednotlivci moc musejí vzít na vědomí úlohu, již v omezování takových příběhů hraje kontext, a zohlednit také vliv moci na zlepšení nebo naopak zhoršení jejich realizace. Chudí a bohatí nemají přístup ke stejným příležitostem, ani obecně nedosahují týchž výstupů. A co víc, bohatství je pouze jednou, byť velmi důležitou dynamikou, na níž je založena neférovost života. Etnický původ, pohlaví či gender, náboženství, věk, sexuální orientace a národnost, to vše jsou další póly, kolem nichž se shromažďuje nespravedlnost, a to často takovým způsobem, že dochází k zatížení jednotlivce i skupiny více břemeny, která se kříží a překrývají. Není to novinka vůbec pro nikoho, tím méně pak pro praktiky nebo výzkumníky z oblasti kariérového poradenství. Existuje dlouhá tradice výzkumů, z nichž vyplývá, že kariéry lidí jsou sociálně konstruovány a sociálně omezovány (např. Roberts, 1968; Willis; 1977; Colley, 2000; Hodkinson, 2009). Zůstává nicméně velký otazník týkající se toho, jak s takovými obavami naložit, přičemž v některých případech se zachází až k takovým závěrům – podle našeho názoru chybným –, že kariérové poradenství není schopno přispět k napravení sociální nespravedlnosti, zejména když se to nepodařilo ani třídně založeným sociálním hnutím, jako jsou odbory (Roberts, 2005).

Proč dbát na sociální spravedlnost?

Postoj přijímaný v tomto speciálním vydání je takový, že reakcí na intelektuální a praktické potíže s porozuměním tomu, jak může být sociální praxe, kterou označujeme jako „kariérové poradenství“, využita sociálně transformačními a emancipačními, spíše než reprodukčními a represivními způsoby, musí být jasné porozumění tomu, co je v sázce. Morální imperativ „udělat něco“ se sociálními nespravedlnostmi — jak z pozice lidských bytostí a občanů, tak z hlediska našeho profesního postavení poradců a výzkumníků — musí být hnán a veden informovanou touhou udělat „správnou věc“. Dbát na sociální spravedlnost v těchto neoliberálních časech, tedy v době, kdy jsou naše vlastní touhy a představy týkající se toho, co to znamená být člověk, utvářeny hlavním diskurzem soutěživého a majetnického individualismu, vyžaduje spolehlivé porozumění tomu, jak funguje hegemonie a proč je důležité odolat. A co je nejdůležitější, vyžaduje to schopnost a odvahu představit si jiné způsoby „bytí na světě“. To není vůbec snadné, protože síla hegemonie je taková, že se stalo téměř nemožně představit si alternativní způsoby generování a distribuce bohatství a jiné varianty vzájemných vztahů. Mnozí zřejmě nevědomky připomínají omluvu Margaret Thatcherové za strategie, které vedly k uvolnění tržních sil a jejich působení na národ, kdy tato žena prohlásila: „Jiná možnost neexistuje.“ Rakouský ekonom Hayek, jehož teorie tvoří základ a legitimuje oživení liberálních doktrín proti Keynesiánským ospravedlněním státu blahobytu, udal směr svým argumentem, že „otázka spravedlnosti neposkytuje žádné ospravedlnění pro «nápravu» tržních výsledků“ (1969: 175).

Je přínosné a poučné vzít v úvahu některé „výsledky trhu“. Chomsky (2010, 2011) zdůraznil neoliberalismus a jeho nespokojenost v řadě publikací, které uvádějí důkazy z celého světa. Neúnavně kritizoval způsob, jímž finanční liberalizace narušila demokracii, umožnila vytvoření „virtuálního senátu“ investorů a věřitelů, kteří mají právo veta — prostřednictvím takových prostředků, jako je únik kapitálu a útoky na měnu — vůči vládním strategiím, jež jsou spíše ku prospěchu lidí než zisku. Tak jako mnoho dalších (mimo jiné Harvey, 2005; Stiglitz, 2012) Chomsky zdůraznil způsob, jímž liberalizace vede ke snížení schopnosti států, a v důsledku toho i demokracií, realizovat sociální a ekonomické strategie tak, jak chtějí. Poukázal na to, jak zintenzivnění spekulativních kapitálových toků v zájmu mocných zvyšuje koncentraci bohatství, monopolizaci zisků a nárůst „spotřebitelského apartheidu“. Při sestavení mezinárodní bilance neoliberalismu je zřejmé, že podpořil rozbourání státu blahobytu, zintenzivnil globální nerovnosti a vedl k individualizaci všech kroků se strukturně vyvolanými problémy, jako je nezaměstnanost, nerovnost a chudoba, které se svádí na jednotlivé oběti místo pachatelů (Duménil a Lévy, 2011). Jak ve svém příspěvku k tomuto speciálnímu vydání uvedli Rooney a Rawlinson, kteří vycházejí z foucaultovských pojmů „technologie vlády“ při diskuzi o problematickém pojmu „zaměstnatelnosti“, neoliberalismus uplatňuje svou moc prostřednictvím podmínek sociální nejistoty a vratkosti, „v reakci na něž musejí lidé přijmout sebeřídící odpovědnost za vlastní zabezpečení“.

Být sociálně spravedliví a dělat „správnou věc“

Jedna věc je pochopit širší souvislosti a globální síly, které společnými interakcemi vytvářejí kontext, v němž pracujeme. Druhá věc je využít toto porozumění k utváření každodenních postupů. Mnoho lidí, kteří pracují v oblasti kariérového poradenství a dalších souvisejících oblastech, vnímá, co je pro jednotlivce a společnosti v sázce, a snaží se s tím něco udělat. Kariérové poradenství je pomocná profese a osoby, které v této oblasti pracují, se snaží hledat způsoby, jak mohou pomáhat jednotlivcům a skupinám, s nimiž pracují. Poskytování této pomoci nicméně není vždy přímočaré.

Vezměte si výzvu, jíž čelí mladá žena vyrůstající v Kosovu. Země je to malá, zpustošená nedávnou válkou, mnoho států v Evropě ji neuznává a je zde velice špatné dopravní spojení. Mladá žena může být ze struktury příležitostí ve svém okolí zoufalá a může se obrátit na sektor kariérového poradenství, který v Kosovu nově vzniká (Rraci, 2013; Zelloth, 2009). Pracovník kariérového poradenství, s nímž si promluví, jí může upozornit na to, že bez ohledu na politickou izolaci se Kosovo nenachází daleko od hospodářského srdce Evropy. Krátká cesta otevře nový svět příležitostí. Tato rada by byla pro mladou ženu užitečná, neboť se vydá na sever a na západ hledat lepší příležitosti. Byla by obzvlášť užitečná, pokud se jedná o šikovnou a vzdělanou mladou ženu, která má dobré znalosti němčiny nebo angličtiny. Byla by nicméně tato rada užitečná pro její rodinu, její komunitu a její zemi? Tato mladá žena nečiní své rozhodnutí v izolaci, ale spíše navzdory kontextu masivní migrace směřující ven (EurActive Serbia, 2015). Kosovo potřebuje lidi, kteří se budou starat o jeho nemocné, budou učit jeho mládež, budovat jeho ekonomiku a vyjednávat jeho cestu do Evropy. Kosovská vláda aktivně pracuje na omezení a zpomalení migrace ve prospěch země (EurActive, 2016).

Co je dobré pro jednotlivce, může být v rozporu s potřebami společnosti. Kam to přivádí kariérové poradenství?

To je důležitá otázka, protože kariérové poradenství, jak ho známe my na Západě, v sobě vydestiluje základní premisy, které tvoří základ našich často nezkoumaných názorů na to, co znamená být člověkem, které chápeme jako dané. Děla to pomocí upřednostňování pojmů svobodného, samostatného, nezávislého jednotlivce, který hledá své naplnění prostřednictvím provedených voleb a snaží se utvářet svůj životní projekt. Rosemont (2015: 54) používá konfuciánský úhel pohledu k problematizaci individualismu a přehodnocení základů morálky a argumentuje, že představy jednotlivce nedotčeného sociálností jsou nejen ontologickou fikcí, ale jsou rovněž eticky sporné. Podpora svobody jednotlivce nezatížené ostatními jako maximální hodnoty se nevyhnutelně děje na úkor pokroku v oblasti socio-ekonomické spravedlnosti. „Pojem západního individualismu“, argumentuje Li-Hsiang (2015) ve své promyšlené recenzi Rosemontovy knihy, „nejenže nepomáhá zmírnit chudobu a sociální nerovnost; ve skutečnosti je zhoršuje, protože zabezpečení i potřební jsou chápáni jako odpovědní výhradně sami sobě, a tedy také výhradně za sebe. Každý stoupá a padá sám…“

Alternativou k tomuto hyperindividualismu není kolektivismus nebo totalitarismus, jak nás na Západě naučili se bát, ale spíše různé formy dialogové solidarity…

 

Ukážky z pokračovania článku:

“Tento rámec vede pracovníky z oblasti kariérového poradenství k tomu, aby učinili jedno zásadní rozhodnutí: zda budou technokraty, kteří umně pomáhají ostatním zapadnout do světa, jaký je, nebo zda jsou připraveni pracovat mimo zónu svého profesního komfortu a bojovat proti nespravedlnostem, které jsou na současných pracovních trzích a v sociálních vztazích zjevné, a současně se snažit pro své klienty udělat to nejlepší s ohledem na omezení daná místem a časem.”

“Některé konvenční formy kariérového poradenství vysílají zprávu, že jednotlivci by měli činit rozhodnutí izolovaně od svých rodin a komunit a zaměřovat se pouze na svoje potřeby s vyloučením všech ostatních. Jiné formy zdůrazňují prvenství potřeb pracovního trhu a povzbuzují jednotlivce k tomu, aby se zaměřovali na to, co zaměstnavatelé chtějí a snažili se adaptovat a změnit tak, aby těmto potřebám vyhověli.”

Důsledky „tváří útlaku“ Iris Marion Youngové pro kariérové poradenství:

 

 

Pokračovanie článku si môžete prečítať v jedenástom čísle časopisu Kariérové poradenstvo v teórii a praxi, ktorý prináša okrem iného aj rozhovor zo zástupcami sesterského Združenia z Česka, kazuistiku o poradenskom procese s matkou troch detí a mnoho ďalšieho. Články budeme vďaka partnerstvu so slovenským centrom Euroguidance zverejňovať aj na našej stránke. Časopis v elektronickej forme je k dispozícii na stiahnutie na tejto adrese.